dědičný

Czech

Etymology

From dědic +‎ -ný.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɟɛɟɪt͡ʃniː]

Adjective

dědičný

1. inheritable
2. hereditary

Declension

Declension of dědičný (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	dědičný		dědičná	dědičné
genitive	dědičného		dědičné	dědičného
dative	dědičnému		dědičné	dědičnému
accusative	dědičného	dědičný	dědičnou	dědičné
locative	dědičném		dědičné	dědičném
instrumental	dědičným		dědičnou	dědičným
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	dědiční	dědičné		dědičná
genitive	dědičných
dative	dědičným
accusative	dědičné			dědičná
locative	dědičných
instrumental	dědičnými

Derived terms

• dědičnost f

 

Further reading

• dědičný in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• dědičný in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• dědičný in Internetová jazyková příručka