dochvilný

Czech

Etymology

From do +‎ chvíle +‎ -ný.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdoxvɪlniː]

Adjective

dochvilný

1. prompt, punctual (of a person, acting at the appointed time)

Declension

Declension of dochvilný (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	dochvilný		dochvilná	dochvilné
genitive	dochvilného		dochvilné	dochvilného
dative	dochvilnému		dochvilné	dochvilnému
accusative	dochvilného	dochvilný	dochvilnou	dochvilné
locative	dochvilném		dochvilné	dochvilném
instrumental	dochvilným		dochvilnou	dochvilným
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	dochvilní	dochvilné		dochvilná
genitive	dochvilných
dative	dochvilným
accusative	dochvilné			dochvilná
locative	dochvilných
instrumental	dochvilnými

Derived terms

• dochvilnost

 

Further reading

• dochvilný in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• dochvilný in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• dochvilný in Internetová jazyková příručka