iritovat
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]iritovat impf
- to irritate
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | iritovat, iritovati | Active adjective | iritující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | iritování | Passive adjective | iritovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | irituji, irituju (coll.) |
iritujeme | — | iritujme |
| 2nd person | irituješ | iritujete | irituj | iritujte |
| 3rd person | irituje | iritují, iritujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive iritovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | iritoval | iritovali | iritován | iritováni |
| masculine inanimate | iritovaly | iritovány | ||
| feminine | iritovala | iritována | ||
| neuter | iritovalo | iritovala | iritováno | iritována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | irituje | — |
| feminine + neuter singular | iritujíc | — |
| plural | iritujíce | — |
Related terms
[edit]See also
[edit]Further reading
[edit]- irritovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- iritovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- iritovat in Internetová jazyková příručka