kát

See also: Appendix:Variations of "kat"

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech káti (sě), from Proto-Slavic *kàjati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkaːt]
• Rhymes: -aːt

Verb

kát impf

1. (reflexive with se) to repent

   Byl si vědom své křivdy a kál se z ní.

   He was aware of his wrongdoing and repented of it.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	kát, káti	Active adjective	kající
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	kaji, kaju (coll.)	kajeme	—	kajme
2nd person	kaješ	kajete	kaj	kajte
3rd person	kaje	kají, kajou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kát.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	kál	káli	kán	káni
masculine inanimate		kály		kány
feminine	kála		kána
neuter	kálo	kála	káno	kána

Transgressives	present	past
masculine singular	kaje	—
feminine + neuter singular	kajíc	—
plural	kajíce	—

Derived terms

• kajícník
• kajícný
• pokání

 

See also

• litovat
• želet
• odčinit
• omluvit
• odvolat
• přiznat
• sypat popel na hlavu

Further reading

• káti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• káti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• kát in Internetová jazyková příručka

Faroese

Adjective

kát

1. nominative singular feminine of kátur
2. nominative plural neuter of kátur
3. accusative plural neuter of kátur

Icelandic

Adjective

kát

1. nominative singular feminine of kátur
2. nominative plural neuter of kátur
3. accusative plural neuter of kátur