kotě

See also: kote, kótě, kōte, and koťĕ

Czech

Alternative forms

• kůtě (dialectal)

Etymology

Inherited from Old Czech kotě, from Proto-Slavic *kotę. By surface analysis, kot (“cat”) (dialectal) +‎ -ě. Compare Polish kocię.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkocɛ]
• Rhymes: -ocɛ
• Hyphenation: ko‧tě

Noun

kotě n (related adjective kotěcí, diminutive koťátko)

1. kitten (young cat)

Declension

Declension of kotě (t-stem neuter)

	singular	plural
nominative	kotě	koťata
genitive	kotěte	koťat
dative	kotěti	koťatům
accusative	kotě	koťata
vocative	kotě	koťata
locative	kotěti	koťatech
instrumental	kotětem	koťaty

Related terms

• kocour m anim
• kočičí
• kočka f
• kočkovitý

 

Further reading

• kotě in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• kotě in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• kotě in Internetová jazyková příručka

Old Czech

Alternative forms

• kótě

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *kotę.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈkoci̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈkocɛ/

Noun

kotě n (diminutive koťátko)

1. kitten (young cat)

Declension

Declension of kotě (t-stem)

	singular	dual	plural
nominative	kotě	kotětě	koťata
genitive	kotěte	koťatú	koťat
dative	kotěti	koťatma	koťatóm
accusative	kotě	kotětě	koťata
vocative	kotě	kotětě	koťata
locative	kotěti	koťatú	kotětech
instrumental	kotětem	koťatma	koťaty

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Related terms

• kotenec

 

Descendants

• Czech: kotě, kůtě (dialectal)

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “kotě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění