otěhotnět
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]otěhotnět pf
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | otěhotnět, otěhotněti | Active adjective | otěhotněvší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | — | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | otěhotním | otěhotníme | — | otěhotněme |
| 2nd person | otěhotníš | otěhotníte | otěhotni | otěhotněte |
| 3rd person | otěhotní | otěhotní, otěhotnějí | — | — |
| The verb otěhotnět does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | otěhotněl | otěhotněli | — | — |
| masculine inanimate | otěhotněly | — | ||
| feminine | otěhotněla | — | ||
| neuter | otěhotnělo | otěhotněla | — | — |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | otěhotněv |
| feminine + neuter singular | — | otěhotněvši |
| plural | — | otěhotněvše |
Further reading
[edit]- otěhotněti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- otěhotněti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989