ponižovat
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Inherited from Old Czech ponižovati.
Pronunciation
[edit]Verb
[edit]ponižovat impf
- imperfective form of ponížit
Conjugation
[edit]2=i 3=žPlease see Module:checkparams for help with this warning.
Conjugation
| Infinitive | ponižovat, ponižovati | Active adjective | ponující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | ponování | Passive adjective | ponovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | ponuji, ponuju (coll.) |
ponujeme | — | ponujme |
| 2nd person | ponuješ | ponujete | ponuj | ponujte |
| 3rd person | ponuje | ponují, ponujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive ponižovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | ponoval | ponovali | ponován | ponováni |
| masculine inanimate | ponovaly | ponovány | ||
| feminine | ponovala | ponována | ||
| neuter | ponovalo | ponovala | ponováno | ponována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | ponuje | — |
| feminine + neuter singular | ponujíc | — |
| plural | ponujíce | — |
Further reading
[edit]- ponižovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- ponižovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- ponižovat in Internetová jazyková příručka