protiřečící
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Pronunciation
[edit]Adjective
[edit]protiřečící
- (reflexive with si) self-contradictory
Declension
[edit]Declension of protiřečící (soft)
| singular | ||||
|---|---|---|---|---|
| masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
| nominative | protiřečící | protiřečící | protiřečící | |
| genitive | protiřečícího | protiřečící | protiřečícího | |
| dative | protiřečícímu | protiřečící | protiřečícímu | |
| accusative | protiřečícího | protiřečící | protiřečící | protiřečící |
| locative | protiřečícím | protiřečící | protiřečícím | |
| instrumental | protiřečícím | protiřečící | protiřečícím | |
| plural | ||||
| masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
| nominative | protiřečící | protiřečící | protiřečící | |
| genitive | protiřečících | |||
| dative | protiřečícím | |||
| accusative | protiřečící | protiřečící | ||
| locative | protiřečících | |||
| instrumental | protiřečícími | |||
Further reading
[edit]- protiřečící in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- protiřečící in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989