rozkročit
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]rozkročit pf
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | rozkročit, rozkročiti | Active adjective | rozkročivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | rozkročení | Passive adjective | rozkročený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | rozkročím | rozkročíme | — | rozkročme |
| 2nd person | rozkročíš | rozkročíte | rozkroč | rozkročte |
| 3rd person | rozkročí | rozkročí | — | — |
| The verb rozkročit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | rozkročil | rozkročili | rozkročen | rozkročeni |
| masculine inanimate | rozkročily | rozkročeny | ||
| feminine | rozkročila | rozkročena | ||
| neuter | rozkročilo | rozkročila | rozkročeno | rozkročena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | rozkročiv |
| feminine + neuter singular | — | rozkročivši |
| plural | — | rozkročivše |
Related terms
[edit]Further reading
[edit]- rozkročiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- rozkročiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- rozkročit in Internetová jazyková příručka