uskutečnit
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]uskutečnit pf (imperfective uskutečňovat)
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | uskutečnit, uskutečniti | Active adjective | uskutečnivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | uskutečnění | Passive adjective | uskutečněný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | uskutečním | uskutečníme | — | uskutečněme |
| 2nd person | uskutečníš | uskutečníte | uskutečni | uskutečněte |
| 3rd person | uskuteční | uskuteční | — | — |
| The verb uskutečnit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | uskutečnil | uskutečnili | uskutečněn | uskutečněni |
| masculine inanimate | uskutečnily | uskutečněny | ||
| feminine | uskutečnila | uskutečněna | ||
| neuter | uskutečnilo | uskutečnila | uskutečněno | uskutečněna |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | uskutečniv |
| feminine + neuter singular | — | uskutečnivši |
| plural | — | uskutečnivše |
Derived terms
[edit]See also
[edit]Further reading
[edit]- uskutečniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- uskutečniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- uskutečnit in Internetová jazyková příručka