usvědčení

Czech

Etymology

From usvědčit +‎ -ení.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈusvjɛt͡ʃɛɲiː]

Noun

usvědčení n

1. verbal noun of usvědčit
2. conviction (judgement of guilt)

Declension

Declension of usvědčení (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	usvědčení	usvědčení
genitive	usvědčení	usvědčení
dative	usvědčení	usvědčením
accusative	usvědčení	usvědčení
vocative	usvědčení	usvědčení
locative	usvědčení	usvědčeních
instrumental	usvědčením	usvědčeními

Further reading

• usvědčení in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu
• usvědčení in Internetová jazyková příručka