utěsnit

Czech

Etymology

From u- +‎ těsnit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈucɛsɲɪt]

Verb

utěsnit impf (perfective utěsňovat)

1. to seal up, to stop up, to caulk

Conjugation

Conjugation

Infinitive	utěsnit, utěsniti	Active adjective	utěsnící
Verbal noun	utěsnění	Passive adjective	utěsněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	utěsním	utěsníme	—	utěsněme
2nd person	utěsníš	utěsníte	utěsni	utěsněte
3rd person	utěsní	utěsní	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive utěsnit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	utěsnil	utěsnili	utěsněn	utěsněni
masculine inanimate		utěsnily		utěsněny
feminine	utěsnila		utěsněna
neuter	utěsnilo	utěsnila	utěsněno	utěsněna

Transgressives	present	past
masculine singular	utěsně	—
feminine + neuter singular	utěsníc	—
plural	utěsníce	—

Related terms

• utěsnění
• utěsňování

 

Further reading

• utěsniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• utěsniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• utěsnit in Internetová jazyková příručka