věnec

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech věnec, from Proto-Slavic *věnьcь, from Proto-Balto-Slavic *waiˀníkas, from Proto-Indo-European *woyh₁níkos.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvjɛnɛt͡s]
• Hyphenation: vě‧nec.

Noun

věnec m inan

1. wreath, garland

Declension

Declension of věnec (soft masculine inanimate reducible)

	singular	plural
nominative	věnec	věnce
genitive	věnce	věnců
dative	věnci	věncům
accusative	věnec	věnce
vocative	věnci	věnce
locative	věnci	věncích
instrumental	věncem	věnci

Derived terms

adjective

• věnčitý

 

nouns

• věneček
• vínek

 

Further reading

• věnec in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• věnec in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• věnec in Internetová jazyková příručka