větvit
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]větvit impf
- (reflexive with se) to branch (to arise from the trunk or a larger branch of a tree)
- Zde se větví cesta. ― The way branches here.
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | větvit, větviti | Active adjective | větvící |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | větvení | Passive adjective | větvený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | větvím | větvíme | — | větvěme |
| 2nd person | větvíš | větvíte | větvi | větvěte |
| 3rd person | větví | větví | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive větvit. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | větvil | větvili | větven | větveni |
| masculine inanimate | větvily | větveny | ||
| feminine | větvila | větvena | ||
| neuter | větvilo | větvila | větveno | větvena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | větvě | — |
| feminine + neuter singular | větvíc | — |
| plural | větvíce | — |
Derived terms
[edit]Further reading
[edit]- větviti se in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- větviti se in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- větvit in Internetová jazyková příručka