vládce

Czech

Etymology

From vláda +‎ -ce.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvlaːt͡sɛ]

Noun

vládce m anim (feminine vládkyně)

1. ruler (monarch)

   Synonyms: panovník m, vladař m

Declension

Declension of vládce (masculine animate in -e)

	singular	plural
nominative	vládce	vládci, vládcové
genitive	vládce	vládců
dative	vládcovi, vládci	vládcům
accusative	vládce	vládce
vocative	vládce	vládci, vládcové
locative	vládcovi, vládci	vládcích
instrumental	vládcem	vládci

Derived terms

• samovládce m

 

Further reading

• vládce in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vládce in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vládce in Internetová jazyková příručka