vykolejit

Czech

Etymology

From vy- +‎ kolej +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪkolɛjɪt]

Verb

vykolejit pf

1. to derail (to come off the tracks)

   Antonym: nakolejit

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vykolejit, vykolejiti	Active adjective	vykolejivší
Verbal noun	vykolejení	Passive adjective	vykolejený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vykolejím	vykolejíme	—	vykolejme
2nd person	vykolejíš	vykolejíte	vykolej	vykolejte
3rd person	vykolejí	vykolejí	—	—

The verb vykolejit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vykolejil	vykolejili	vykolejen	vykolejeni
masculine inanimate		vykolejily		vykolejeny
feminine	vykolejila		vykolejena
neuter	vykolejilo	vykolejila	vykolejeno	vykolejena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vykolejiv
feminine + neuter singular	—	vykolejivši
plural	—	vykolejivše

Derived terms

• vykolejení n
• vykolejený m

 

Further reading

• vykolejiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vykolejiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vykolejit in Internetová jazyková příručka