Jěnec

Old Czech

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈji̯ɛnɛt͡s/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈjɛnɛt͡s/

Proper noun

Jěnec m pers (diminutive Jěnčík)

1. a male given name
2. a diminutive of the male given name Jan

Declension

Declension of Jěnec (soft o-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	Jěnec	Jěncě	Jěnci, Jěncové
genitive	Jěncě	Jěncú	Jěncóv
dative	Jěncu, Jěncovi	Jěncoma	Jěncóm
accusative	Jěncě	Jěncě	Jěncě
vocative	Jěnče	Jěncě	Jěnci, Jěncové
locative	Jěncu, Jěncovi	Jěncú	Jěncích
instrumental	Jěncem	Jěncoma	Jěnci

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “Jěnec”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění