komoň

See also: komon, kōmon, and Komoń

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech komoň (“horse”), from Proto-Slavic *komoňь (“horse”).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkomoɲ]

Noun

komoň m anim

1. (archaic, literary) horse

   Synonyms: kůň, oř

Declension

Declension of komoň (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	komoň	komoni
genitive	komoně	komoňů
dative	komoňovi, komoni	komoňům
accusative	komoně	komoně
vocative	komoni	komoni
locative	komoňovi, komoni	komoních
instrumental	komoněm	komoni

Further reading

• komoň in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• komoň in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *komoňь.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈkomoɲ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈkomoɲ/

Noun

komoň m animal

1. horse

   Synonym: kóň

Declension

Declension of komoň (soft o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	komoň	komoně	komoni, komoňové
genitive	komoně	komoňú	komoňóv
dative	komoňu, komoňovi	komoňoma	komoňóm
accusative	komoň, komoně	komoně	komoně
vocative	komoňu	komoně	komoni, komoňové
locative	komoni, komoňu, komoňovi	komoňú	komoních
instrumental	komoňem	komoňoma	komoni

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: komoň

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “komoň”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění