přispěchat
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]přispěchat pf (imperfective přispíchat)
- to come rushing (to help someone)
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | přispěchat, přispěchati | Active adjective | přispěchavší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | přispěchání | Passive adjective | přispěchaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | přispěchám | přispěcháme | — | přispěchejme |
| 2nd person | přispěcháš | přispěcháte | přispěchej | přispěchejte |
| 3rd person | přispěchá | přispěchají | — | — |
| The verb přispěchat does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | přispěchal | přispěchali | přispěchán | přispěcháni |
| masculine inanimate | přispěchaly | přispěchány | ||
| feminine | přispěchala | přispěchána | ||
| neuter | přispěchalo | přispěchala | přispěcháno | přispěchána |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | přispěchav |
| feminine + neuter singular | — | přispěchavši |
| plural | — | přispěchavše |
Further reading
[edit]- přispěchati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- přispěchati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- přispěchat in Internetová jazyková příručka