procvičit
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]procvičit pf (imperfective procvičovat)
Conjugation
[edit]Conjugation
Infinitive | procvičit, procvičiti | Active adjective | procvičivší |
---|---|---|---|
Verbal noun | procvičení | Passive adjective | procvičený |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | procvičím | procvičíme | — | procvičme |
2nd person | procvičíš | procvičíte | procvič | procvičte |
3rd person | procvičí | procvičí | — | — |
The verb procvičit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | procvičil | procvičili | procvičen | procvičeni |
masculine inanimate | procvičily | procvičeny | ||
feminine | procvičila | procvičena | ||
neuter | procvičilo | procvičila | procvičeno | procvičena |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | — | procvičiv |
feminine + neuter singular | — | procvičivši |
plural | — | procvičivše |
Related terms
[edit]Further reading
[edit]- “procvičiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “procvičiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “procvičit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)