připustit
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]připustit pf (imperfective připouštět)
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | připustit, připustiti | Active adjective | připustivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | připuštění | Passive adjective | připuštěný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | připustím | připustíme | — | připusťme |
| 2nd person | připustíš | připustíte | připusť | připusťte |
| 3rd person | připustí | připustí | — | — |
| The verb připustit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | připustil | připustili | připuštěn | připuštěni |
| masculine inanimate | připustily | připuštěny | ||
| feminine | připustila | připuštěna | ||
| neuter | připustilo | připustila | připuštěno | připuštěna |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | připustiv |
| feminine + neuter singular | — | připustivši |
| plural | — | připustivše |
Synonyms
[edit]Derived terms
[edit]See also
[edit]Further reading
[edit]- připustiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- připustiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- připustit in Internetová jazyková příručka