rušitel

Czech

Etymology

From rušit (“to disturb”) +‎ -tel.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈruʃɪtɛl]
• Rhymes: -ɪtɛl
• Hyphenation: ru‧ši‧tel

Noun

rušitel m anim (feminine rušitelka)

1. violator, disturber, troublemaker

   Synonym: ničitel

   Antonyms: zakladatel, zřizovatel

Declension

Declension of rušitel (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	rušitel	rušitelé
genitive	rušitele	rušitelů
dative	rušitelovi, rušiteli	rušitelům
accusative	rušitele	rušitele
vocative	rušiteli	rušitelé
locative	rušitelovi, rušiteli	rušitelích
instrumental	rušitelem	rušiteli

Related terms

• rušení
• rušit
• rušivý

 

Further reading

• rušitel in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• rušitel in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• rušitel in Internetová jazyková příručka