Etymology[edit]
Inherited from Old Czech řinúti, from Proto-Slavic *rinǫti.
Pronunciation[edit]
- IPA(key): [ˈr̝ɪnou̯t]
- Hyphenation: ři‧nout
řinout impf
- (reflexive with se) to ooze
- Synonyms: proudit, stékat, vytékat
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive
|
řinout, řinouti
|
Active adjective
|
řinoucí
|
| Verbal noun
|
—
|
Passive adjective
|
—
|
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive řinout. |
|
| Participles |
Past participles |
Passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
řinul |
řinuli |
— |
—
|
| masculine inanimate
|
řinuly |
—
|
| feminine
|
řinula |
—
|
| neuter
|
řinulo |
řinula |
— |
—
|
| Transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
řina |
—
|
| feminine + neuter singular
|
řinouc |
—
|
| plural
|
řinouce |
—
|
Further reading[edit]
- řinouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- řinouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- řinout in Internetová jazyková příručka
