koketovat
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
From French coqueter + -ovat.
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
koketovat impf
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | koketovat, koketovati | Active adjective | koketující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | koketování | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | koketuji, koketuju (coll.) |
koketujeme | — | koketujme |
| 2nd person | koketuješ | koketujete | koketuj | koketujte |
| 3rd person | koketuje | koketují, koketujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive koketovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | koketoval | koketovali | — | — |
| masculine inanimate | koketovaly | — | ||
| feminine | koketovala | — | ||
| neuter | koketovalo | koketovala | — | — |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | koketuje | — |
| feminine + neuter singular | koketujíc | — |
| plural | koketujíce | — |
Derived terms[edit]
Further reading[edit]
- koketovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- koketovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989