mýlit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *myliti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmiːlɪt]

Verb

mýlit impf

1. to mislead
2. (reflexive with se) to err, to be in error

Conjugation

Conjugation

Infinitive	mýlit, mýliti	Active adjective	mýlící
Verbal noun	mýlení	Passive adjective	mýlený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	mýlím	mýlíme	—	mylme
2nd person	mýlíš	mýlíte	myl	mylte
3rd person	mýlí	mýlí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mýlit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	mýlil	mýlili	mýlen	mýleni
masculine inanimate		mýlily		mýleny
feminine	mýlila		mýlena
neuter	mýlilo	mýlila	mýleno	mýlena

Transgressives	present	past
masculine singular	mýle	—
feminine + neuter singular	mýlíc	—
plural	mýlíce	—

Related terms

• mylný
• mýlka
• omyl
• zmýlit

 

Further reading

• mýliti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• mýliti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• mýlit in Internetová jazyková příručka