zabořit

Czech

Etymology

From za- +‎ bořit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzabor̝ɪt]

Verb

zabořit pf

1. to sink, to plunge, to bury

   Zabořila hlavu do polštáře. ― She buried her head in a pillow.

   Auto se zabořilo v blátě. ― The car got stuck in mud.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zabořit, zabořiti	Active adjective	zabořivší
Verbal noun	zaboření	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zabořím	zaboříme	—	zabořme
2nd person	zaboříš	zaboříte	zaboř	zabořte
3rd person	zaboří	zaboří	—	—

The verb zabořit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zabořil	zabořili	zabořen	zabořeni
masculine inanimate		zabořily		zabořeny
feminine	zabořila		zabořena
neuter	zabořilo	zabořila	zabořeno	zabořena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zabořiv
feminine + neuter singular	—	zabořivši
plural	—	zabořivše

Related terms

• zabořený

 

Further reading

• zabořiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• zabořiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• zabořit in Internetová jazyková příručka