zklamat

Czech

Etymology

From z- +‎ klamat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsklamat]

• Audio:

  (file)

Verb

zklamat pf (imperfective zklamávat or klamat)

1. to disappoint
2. (reflexive with se) to be disappointed (in someone)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zklamat, zklamati	Active adjective	zklamavší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zklamu	zklameme	—	zklamejme, zklamme
2nd person	zklameš	zklamete	zklamej, zklam	zklamejte, zklamte
3rd person	zklame	zklamou	—	—

The verb zklamat does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zklamal	zklamali	zklamán	zklamáni
masculine inanimate		zklamaly		zklamány
feminine	zklamala		zklamána
neuter	zklamalo	zklamala	zklamáno	zklamána

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zklamav
feminine + neuter singular	—	zklamavši
plural	—	zklamavše

Derived terms

• zklamaný
• zklamání

 

Further reading

• “zklamati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zklamati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zklamat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)