podiv

Czech

Etymology

Deverbal from podivit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpoɟɪf]

Noun

podiv m inan

1. astonishment, surprise, amazement

   Je s podivem', že... ― It is surprising that...

   vyvolat podiv ― to arouse wonder

Declension

Declension of podiv (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	podiv	podivy
genitive	podivu	podivů
dative	podivu	podivům
accusative	podiv	podivy
vocative	podive	podivy
locative	podivu	podivech
instrumental	podivem	podivy

Related terms

• podivení
• podivit
• podivín
• podivínský
• podivínství
• podivka
• podivně
• podivnost
• podivný
• podivovat

 

Further reading

• podiv in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• podiv in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• podiv in Internetová jazyková příručka