čepel
Appearance
Czech
[edit]Etymology
[edit]Inherited from Proto-Slavic *čepelъ.[1]
Pronunciation
[edit]Noun
[edit]čepel f
- blade (sharp-edged or pointed working end of a tool or utensil)
Declension
[edit]References
[edit]- ^ Trubachyov, Oleg, editor (1977), “*čepelъ/*čepelь/*čepela”, in Этимологический словарь славянских языков [Etymological dictionary of Slavic languages] (in Russian), volume 4 (*čaběniti – *děľa), Moscow: Nauka, page 54
Further reading
[edit]- “čepel”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “čepel”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “čepel”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026
- “čepel”, in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2026, slovnikcestiny.cz
