činžě
Jump to navigation
Jump to search
Old Czech
[edit]Etymology
[edit]Borrowed from Middle High German zins.[1]
Pronunciation
[edit]Noun
[edit]činžě f
Declension
[edit]Declension of činžě (soft a-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | činžě | činži | činžě |
| genitive | činžě | činžú | činží, činž |
| dative | činži | činžěma | činžiem |
| accusative | činžu | činži | činžě |
| vocative | činže | činži | činžě |
| locative | činži | činžú | činžiech |
| instrumental | činžú | činžěma | činžěmi |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants
[edit]- Czech: činže
References
[edit]- ^ Machek, Václav (1968) “činže”, in Etymologický slovník jazyka českého [Etymological Dictionary of the Czech Language], 2nd edition, Prague: Academia
Further reading
[edit]- Jan Gebauer (1903–1916) “činžě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění