črt

See also: CRT and čŕt

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈt͡ʃr̩t]

Noun

črt

1. genitive plural of črta

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *čьrtъ.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈt͡ʃr̩t/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈt͡ʃr̩t/

Noun

črt m inan (related adjective črtóv)

1. devil

Declension

Declension of črt (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	črt	črty	črti, črtové
genitive	črta, črtu	črtú	črtóv
dative	črtu	črtoma	črtóm
accusative	črt	črty	črty
vocative	črte	črty	črti, črtové
locative	črtě, črtu	črtú	črtiech
instrumental	črtem	črtoma	črty

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: čert

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “črt”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění