šídlo

See also: Appendix:Variations of "sidlo"

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech šídlo, from Proto-Slavic *šidlo; cognate with Lower Sorbian šydło, Upper Sorbian šidło, Polish szydło, Russian ши́ло (šílo), Serbo-Croatian šilo. By surface analysis, šít +‎ -dlo.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈʃiːdlo]
• Hyphenation: šíd‧lo

Noun

šídlo n

1. awl (tool)

Declension

Declension of šídlo (hard neuter reducible)

	singular	plural
nominative	šídlo	šídla
genitive	šídla	šídel
dative	šídlu	šídlům
accusative	šídlo	šídla
vocative	šídlo	šídla
locative	šídle, šídlu	šídlech
instrumental	šídlem	šídly

Further reading

• “šídlo”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “šídlo”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “šídlo”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026

Old Czech

Alternative forms

• šídło (alternative writing)

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *šidlo.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʃiːdɫo/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈʃiːdlo/

Noun

šídlo n

1. awl (tool)

Declension

Declension of šídlo (hard o-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	šídlo	šídle	šídla
genitive	šídla	šídlú	šídel
dative	šídlu	šídloma	šídlóm
accusative	šídlo	šídle	šídla
vocative	šídlo	šídle	šídla
locative	šídle, šídlu	šídlú	šídléch
instrumental	šídlem	šídloma	šídly

This table shows the most common forms around the 13th century.

Descendants

• Czech: šídlo

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916), “šídlo”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění