štěknout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech ščeknúti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈʃcɛknou̯t]
• Hyphenation: štěk‧nout

Verb

štěknout pf (imperfective štěkat)

1. to bark

Conjugation

Conjugation

Infinitive	štěknout, štěknouti	Active adjective	štěknuvší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	štěknu	štěkneme	—	štěkněme
2nd person	štěkneš	štěknete	štěkni	štěkněte
3rd person	štěkne	štěknou	—	—

The verb štěknout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	štěkl	štěkli	—	—
masculine inanimate		štěkly		—
feminine	štěkla		—
neuter	štěklo	štěkla	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	—	štěknuv
feminine + neuter singular	—	štěknuvši
plural	—	štěknuvše

Further reading

• “štěknouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “štěknouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “štěknout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)