žalud

See also: zalud, žaluď, and Žalud

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech želud, from Proto-Slavic *želǫdь, from Proto-Balto-Slavic *gel-, *gil-, from Proto-Indo-European *gʷelh₂-.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈʒalut]
• Hyphenation: ža‧lud

Noun

žalud m inan (relational adjective žaludový)

1. acorn
2. (anatomy) glans

Declension

Declension of žalud (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	žalud	žaludy
genitive	žaludu	žaludů
dative	žaludu	žaludům
accusative	žalud	žaludy
vocative	žalude	žaludy
locative	žaludu	žaludech
instrumental	žaludem	žaludy

Derived terms

nouns

• žaludokaz
• žaludovina

Further reading

• “žalud”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “žalud”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “žalud”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026

Old Czech

Alternative forms

• žałud (alternative writing)

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *želǫdь.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʒaɫud/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈʒalut/

Noun

žalud m inan

1. alternative form of želud

Declension

Declension of žalud (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	žalud	žaludy	žaludi, žaludové
genitive	žaluda, žaludu	žaludú	žaludóv
dative	žaludu	žaludoma	žaludóm
accusative	žalud	žaludy	žaludy
vocative	žalude	žaludy	žaludi, žaludové
locative	žaludě, žaludu	žaludú	žaludiech
instrumental	žaludem	žaludoma	žaludy

This table shows the most common forms around the 13th century.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916), “žalud”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění