дьнь
Old Church Slavonic
Etymology
From Proto-Slavic *dьnь (“day”).
Noun
дьнь • (dĭnĭ) m
Declension
Reconstructed:
Declension of дьнь (n-stem)
singular | dual | plural | |
---|---|---|---|
nominative | дьнꙑ dĭny |
дьнени dĭneni |
дьнене dĭnene |
genitive | дьнене dĭnene |
дьненоу dĭnenu |
дьненъ dĭnenŭ |
dative | дьнени dĭneni |
дьненьма dĭnenĭma |
дьненьмъ dĭnenĭmŭ |
accusative | дьнень dĭnenĭ |
дьнени dĭneni |
дьнени dĭneni |
instrumental | дьненьмь dĭnenĭmĭ |
дьненьма dĭnenĭma |
дьненьми dĭnenĭmi |
locative | дьнене dĭnene |
дьненоу dĭnenu |
дьненьхъ dĭnenĭxŭ |
vocative | дьнꙑ dĭny |
дьнени dĭneni |
дьнене dĭnene |
Attested:
Declension of дьнь
singular | dual | plural | |
---|---|---|---|
nominative | дьнь dĭnĭ |
дьноу, дьню, дьнию dĭnu, dĭnju, dĭniju |
дьньмъ dĭnĭmŭ |
genitive | дьни dĭni |
дьнъ, дьнь, дьнии dĭnŭ, dĭnĭ, dĭnii |
дьньмь dĭnĭmĭ |
dative | дьне, дьниѥ dĭne, dĭnije |
дьне, дьни dĭne, dĭni |
— — |
accusative | дьнь dĭnĭ |
дьноу, дьню, дьнию dĭnu, dĭnju, dĭniju |
дьньми, дьнꙑ dĭnĭmi, dĭny |
instrumental | дьни dĭni |
дьньхъ dĭnĭxŭ |
— — |
locative | дьни dĭni |
дьни, дьневи dĭni, dĭnevi |
— — |
vocative | дьне, дьни dĭne, dĭni |
— — |
— — |