Kuneš

Czech

Etymology

Derived from Czech Konrád. First attested in 1394.

Proper noun

Kuneš m anim

1. a male surname

Declension

Declension of Kuneš (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	Kuneš	Kunešové
genitive	Kuneše	Kunešů
dative	Kunešovi	Kunešům
accusative	Kuneše	Kuneše
vocative	Kuneši	Kunešové
locative	Kunešovi	Kuneších
instrumental	Kunešem	Kuneši

Further reading

• “Kuneš”, in Příjmení.cz (in Czech)

Old Czech

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈkunɛʃ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈkunɛʃ/

Proper noun

Kuneš m pers

1. a male given name

Declension

Declension of Kuneš (soft o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	Kuneš	Kunešě	Kuneši, Kunešové
genitive	Kunešě	Kunešú	Kunešóv
dative	Kunešu, Kunešovi	Kunešoma	Kunešóm
accusative	Kunešě	Kunešě	Kunešě
vocative	Kunešu	Kunešě	Kuneši, Kunešové
locative	Kunešu, Kunešovi	Kunešú	Kuneších
instrumental	Kunešem	Kunešoma	Kuneši

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “Kuneš”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění