Mířata

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *Miręta.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈmiːr̝ata/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈmiːr̝ata/

Proper noun

Mířata m pers

1. a male given name

Declension

Declension of Mířata (hard a-stem)

	singular	dual	plural
nominative	Mířata	Mířatě	Mířaty
genitive	Mířaty	Mířatú	Mířat
dative	Mířatě	Mířatama	Mířatám
accusative	Mířatu	Mířatě	Mířaty
vocative	Mířato	Mířatě	Mířaty
locative	Mířatě	Mířatú	Mířatách
instrumental	Mířatú	Mířatama	Mířatami

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “Mířata”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění