almužník

Old Czech

Etymology

From almužna +‎ -ík.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈaɫmuʒɲiːk/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈalmuʒɲiːk/

Noun

almužník m pers

1. almoner (person who distributes alms)

Declension

Declension of almužník (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	almužník	almužníky	almužníci, almužníkové
genitive	almužníka	almužníkú	almužníkóv
dative	almužníku, almužníkovi	almužníkoma	almužníkóm
accusative	almužníka	almužníky	almužníky
vocative	almužníče	almužníky	almužníci, almužníkové
locative	almužníku, almužníkovi	almužníkú	almužníciech
instrumental	almužníkem	almužníkoma	almužníky

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “almužník”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění