disident

Definition from Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search

Czech[edit]

Alternative forms[edit]

Pronunciation[edit]

  • IPA(key): [ˈdɪsɪdɛnt]
  • Hyphenation: di‧si‧dent
  • Rhymes: -ɪdɛnt

Noun[edit]

disident m anim (feminine disidentka)

  1. dissident

Declension[edit]

Related terms[edit]

Further reading[edit]

  • disident in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • disident in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • disident in Akademický slovník cizích slov, 1995, at prirucka.ujc.cas.cz

Romanian[edit]

Etymology[edit]

From French dissident, from Latin dissidens.

Noun[edit]

disident m (plural disidenți)

  1. dissident

Declension[edit]


Serbo-Croatian[edit]

Pronunciation[edit]

  • IPA(key): /disǐdent/
  • Hyphenation: di‧si‧dent

Noun[edit]

disìdent m (Cyrillic spelling дисѝдент)

  1. dissident

Declension[edit]