divagace

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdɪvaɡat͡sɛ]
• Hyphenation: di‧va‧ga‧ce

Noun

divagace f

1. (rare, literary) divagation, digression, (in plural also:) ramblings
   • 1897, Arnošt Procházka, tr. Joris Karl Huysmans, "Na ruby", in Moderní revue, vol. VI., page 146:

     Po těchto mystických divagacích měl spisovatel periodu uklidnění; […]

     Après ces divagations mystiques, l’écrivain avait eu une période d’accalmie ; […] (Georges Crès (1922) [1884], page 206)
     Succeeding to these mystical divagations, the author had a period of comparative calm; […] (tr. by Havelock Ellis (1922), Chapter XII)

   • 1918, Časopis pro moderní filologii, volume VI.-VII., Praha: Klub moderních filologů, →ISSN, page 47:

     nemoha konec konců tvrditi svých strmých snů apodikticky, označí je schválně jako divagace, jako blábolení nemocného mozku

     (please add an English translation of this quotation)

   • 1974, Aloys Skoumal, “Kdo byl Karl Kraus”, in Karl Kraus, Soudím živé i mrtvé, Odeon (1984), page 18:

     U nás působil [Karl Kraus] podnětně na překladatele Otokara Fischera a Erika A. Saudka, zato málo pozitivní se jevil jeho nestrávený vliv v jazykovědných divagacích Pavla Eisnera.

     (please add an English translation of this quotation)

Declension

Declension of divagace (soft feminine)

	singular	plural
nominative	divagace	divagace
genitive	divagace	divagací
dative	divagaci	divagacím
accusative	divagaci	divagace
vocative	divagace	divagace
locative	divagaci	divagacích
instrumental	divagací	divagacemi

Further reading

• divagace in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957