jíl

See also: jil

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech jíl, from Proto-Slavic *jьlъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈjiːl]
• Rhymes: -iːl
• Hyphenation: jíl

Noun

jíl m inan (relational adjective jílový)

1. clay

Declension

Declension of jíl (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	jíl	jíly
genitive	jílu	jílů
dative	jílu	jílům
accusative	jíl	jíly
vocative	jíle	jíly
locative	jílu	jílech
instrumental	jílem	jíly

Derived terms

adjectives

• jílovitý

nouns

• jílek
• jílovec
• jíloviště

See also

• hlína

Further reading

• “jíl”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “jíl”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “jíl”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026

Old Czech

Alternative forms

• jíł (alternative writing)
• jíla

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *jьlъ.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈjiːɫ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈjiːl/

Noun

jíl m inan

1. clay

Declension

Declension of jíl (u-stem)

	singular	dual	plural
nominative	jíl	jíly	jílové, jíli
genitive	jílu	jílú	jílóv
dative	jílovi, jílu	jíloma	jílóm
accusative	jíl	jíly	jíly
vocative	jíle	jíly	jílové, jíli
locative	jílu	jílú	jíléch
instrumental	jílem	jíloma	jíly

This table shows the most common forms around the 13th century.

Derived terms

• jílový
• jílovec m

Descendants

• Czech: jíl

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916), “jíl”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění