jmě

Old Czech

Alternative forms

• jmeno, jméno (later)

Etymology

Etymology tree

Proto-Indo-European *h₁n̥h₃mén

Proto-Balto-Slavic *inˀmin

Proto-Slavic *jь̏mę

Old Czech jmě

Inherited from Proto-Slavic *jь̏mę.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈjmi̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈjmjɛ/

Noun

jmě n

1. name

   dieti někomu jmě... ― to call someone by the name...

   vzdieti někomu jmě... ― to give someone the name...

   jmieti sobě jmě... ― to have the name...

   • 14th century, Dalimilova kronika‎^[1]:

     V téj zemi bieše lech, jemužto jmě bieše Čech.

     There was a chief in the land, whose name was Čech.

Declension

Declension of jmě (n-stem)

	singular	dual	plural
nominative	jmě	jmeni, jmeně	jmena
genitive	jmene	jmenú	jmen
dative	jmeni	jmenoma	jmenóm
accusative	jmě	jmeni, jmeně	jmena
vocative	jmě	jmeni, jmeně	jmena
locative	jmeni	jmenú	jmeniech
instrumental	jmenem	jmenoma	jmeny

This table shows the most common forms around the 13th century.

Derived terms

• jmě obecné

Descendants

• Czech: jméno

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916), “jmě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění