From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation
Jump to search
Etymology[edit]
From klekat + -ání.
Pronunciation[edit]
- IPA(key): [ˈklɛkaːɲiː]
- Hyphenation: kle‧ká‧ní
klekání n
- verbal noun of klekat
- Angelus bell
Declension[edit]
Declension of klekání (neuter in -í/-ý)
|
|
singular
|
plural
|
| nominative
|
klekání
|
klekání
|
| genitive
|
klekání
|
klekání
|
| dative
|
klekání
|
klekáním
|
| accusative
|
klekání
|
klekání
|
| vocative
|
klekání
|
klekání
|
| locative
|
klekání
|
klekáních
|
| instrumental
|
klekáním
|
klekáními
|
Related terms[edit]
Further reading[edit]
- klekání in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- klekání in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- klekání in Internetová jazyková příručka
