kontext

Definition from Wiktionary, the free dictionary
Jump to: navigation, search

Czech[edit]

Etymology[edit]

From Latin contextus.[1]

Pronunciation[edit]

Noun[edit]

kontext m

  1. context (text in which a word appears)

Declension[edit]

References[edit]

  1. ^ kontext in Jiří Rejzek, Český etymologický slovník, electronic version, Leda, 2007

External links[edit]

  • kontext in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • kontext in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

Swedish[edit]

Noun[edit]

kontext c

  1. a context

Declension[edit]

Inflection of kontext
Singular Plural
Indefinite Definite Indefinite Definite
Nominative kontext kontexten kontexter kontexterna
Genitive kontexts kontextens kontexters kontexternas

Related terms[edit]