kouřící

Czech

Etymology

From kouřit +‎ -cí.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkou̯r̝iːt͡siː]

Adjective

kouřící

1. smoking

Declension

Declension of kouřící (soft)

singular
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	kouřící		kouřící	kouřící
genitive	kouřícího		kouřící	kouřícího
dative	kouřícímu		kouřící	kouřícímu
accusative	kouřícího	kouřící	kouřící	kouřící
locative	kouřícím		kouřící	kouřícím
instrumental	kouřícím		kouřící	kouřícím
plural
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	kouřící	kouřící		kouřící
genitive	kouřících
dative	kouřícím
accusative	kouřící			kouřící
locative	kouřících
instrumental	kouřícími, kouřícíma1

¹This form is used when describing dual nouns, e.g. očima, rukama.

Further reading

• “kouřící”, in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu (in Czech)