lokativ

See also: Lokativ

Czech

Etymology

Borrowed from Latin locātīvus, from locus.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈlokatɪf]
• IPA^(key): [ˈlokatiːf]

Noun

lokativ m inan

1. locative, locative case

   Synonyms: lokál, šestý pád, místník

Declension

Declension of lokativ (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	lokativ	lokativy
genitive	lokativu	lokativů
dative	lokativu	lokativům
accusative	lokativ	lokativy
vocative	lokative	lokativy
locative	lokativu	lokativech
instrumental	lokativem	lokativy

Related terms

• See lokál

Further reading

• lokativ in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• lokativ in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• lokativ in Internetová jazyková příručka

Norwegian Bokmål

Noun

lokativ m (definite singular lokativen, indefinite plural lokativer, definite plural lokativene)

1. (grammar) locative case

Serbo-Croatian

Etymology

From Latin locativus.

Pronunciation

• IPA^(key): /lôkatiːʋ/
• Hyphenation: lo‧ka‧tiv

Noun

lȍkatīv m (Cyrillic spelling ло̏катӣв)

1. (grammar) the locative case

Declension

Declension of lokativ

	singular	plural
nominative	lokativ	lokativi
genitive	lokativa	lokativa
dative	lokativu	lokativima
accusative	lokativ	lokative
vocative	lokative	lokativi
locative	lokativu	lokativima
instrumental	lokativom	lokativima

References

• “lokativ” in Hrvatski jezični portal

Slovene

Pronunciation

• IPA^(key): /lóːkatiʋ/

Noun

lọ̑kativ m inan

1. (grammar) locative case

   Synonym: mestnik

Inflection

This noun needs an inflection-table template.

Further reading

• “lokativ”, in Slovarji Inštituta za slovenski jezik Frana Ramovša ZRC SAZU, portal Fran