obměna

Czech

Etymology

Deverbal from obměnit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈobm̩ɲɛna]

Noun

obměna f

1. (logic) contraposition

Declension

Declension of obměna (hard feminine)

	singular	plural
nominative	obměna	obměny
genitive	obměny	obměn
dative	obměně	obměnám
accusative	obměnu	obměny
vocative	obměno	obměny
locative	obměně	obměnách
instrumental	obměnou	obměnami

Further reading

• “obměna”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “obměna”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989