ohřeb
Jump to navigation
Jump to search
Old Czech
[edit]Etymology
[edit]From hřebati. Compare Old Church Slavonic грабити (grabiti, “to seize”).[1]
Pronunciation
[edit]Noun
[edit]ohřeb m inan
- (law) confiscation, seizure
- vdáti v ohřeb ― to seize
Declension
[edit]Declension of ohřeb (hard o-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | ohřeb | ohřeby | ohřebi, ohřebové |
| genitive | ohřeba, ohřebu | ohřebú | ohřebóv |
| dative | ohřebu | ohřeboma | ohřebóm |
| accusative | ohřeb | ohřeby | ohřeby |
| vocative | ohřebe | ohřeby | ohřebi, ohřebové |
| locative | ohřebě, ohřebu | ohřebú | ohřebiech |
| instrumental | ohřebem | ohřeboma | ohřeby |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
References
[edit]- ^ Machek, Václav (1968) “ohřeb”, in Etymologický slovník jazyka českého [Etymological Dictionary of the Czech Language], 2nd edition, Prague: Academia, page 410
Further reading
[edit]- Jan Gebauer (1903–1916) “ohřeb”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění