předmět

See also: predmet

Czech

Etymology

Etymology tree

Proto-Indo-European *per-der.

Proto-Indo-European *dʰeh₁-der.

Proto-Slavic *perdъ

Old Polish przed

Old Polish przed-

Polish przed-

Proto-Indo-European *meh₁-der.?

Proto-Balto-Slavic *met-der.

Proto-Slavic *metàti

Old Polish miotać

Polish miotać

Polish *przedmiotaćdeverb.

▲

Latin obiectumcalq.

Polish przedmiotbor.

Czech předmět

Borrowed from Polish przedmiot.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̝̊ɛdm̩ɲɛt]

• Audio:

  (file)

• Audio:

  (file)

Noun

předmět m inan (relational adjective předmětný or předmětový, diminutive předmítek or předmětek)

1. object (thing)
2. (grammar) object (noun phrase which is an internal complement of a verb phrase or a prepositional phrase)

   Coordinate term: podmět

3. subject (area of study)

   volitelný předmět ― elective subject

4. subject (of a mail)

Declension

Declension of předmět (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	předmět	předměty
genitive	předmětu	předmětů
dative	předmětu	předmětům
accusative	předmět	předměty
vocative	předměte	předměty
locative	předmětě, předmětu	předmětech
instrumental	předmětem	předměty

Derived terms

• bezpředmětný
• předmětný

Descendants

• → Serbo-Croatian: predmet
• → Slovene: predmet

Further reading

• “předmět”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “předmět”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “předmět”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026