předurčit
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
předurčit
- to predestine
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | předurčit, předurčiti | Active adjective | předurčivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | předurčení | Passive adjective | předurčený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | předurčím | předurčíme | — | předurčeme |
| 2nd person | předurčíš | předurčíte | předurči | předurčete |
| 3rd person | předurčí | předurčí | — | — |
| The verb předurčit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | předurčil | předurčili | předurčen | předurčeni |
| masculine inanimate | předurčily | předurčeny | ||
| feminine | předurčila | předurčena | ||
| neuter | předurčilo | předurčila | předurčeno | předurčena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | předurčiv |
| feminine + neuter singular | — | předurčivši |
| plural | — | předurčivše |
Further reading[edit]
- předurčiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- předurčiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- předurčit in Internetová jazyková příručka